„Tati, jakej jsi měl počítač, když jsi byl malej?“

"Jak to, že žádnej...?" "V očích svého dítěte můžete být rázem „socka“ a vyvrátit to zvědavému dítěti se vám nepodaří. Prostě lžete anebo to nechcete říct.

AB a MS

Diskutovali jsme o tom několikrát. Přesto je mi jasné, že mi dlouhá léta „nášivku“ socky nebo lháře moje vlastní dítě neodpáře. Možná jednou…

Povídat si s mými syny o tom, co jako dítě jsem měl za hračky, jsem absolvoval několikrát. Ten starší už pochopil, že v době mého dětství dnešní technické vymoženosti byly jen v románech od J. Verna. Stejně tak jsem asi já svému otci nevěřil, že on žádné hračky neměl a když si chtěl s něčím hrát, musel si donést králičí bobky nebo pár dřívek, která podle fantazie byla vším, co si malé dítě umí vymyslet a představit.

Vysvětlovat, že jsem první kalkulačku (dnes skoro hloupost, když je to v telefonu) dostal na střední škole, počítač byl před dvaceti lety za tehdejší cenu rodinného domu a výpočetní středisko bylo na rozloze velkého sálu nebo celého domu?  A že byl zázrak, když TO spočítalo lidem výplatu? Natož aby na něm někdo hrál nějakou strategickou 3D hru s prostorovými zvukovými efekty. Bavit se o tom, jakou verzi Windows tehdejší počítač používal má stejný smysl, jako vykládat dítěti, že moje první „DVD“ byl barevný (kino)film Pejsek a Kočička – jak vařili dort, přičemž film byl na svitku, který se promítal předchůdcem promítačky diapozitivů. Vysvětlit, co je diapozitiv šlo jedině názornou ukázkou, po které došlo na večerní promítání Pejska a kočičky na bílou zeď obýváku. Jak komentovat otázku: „Proč nefunguje zvuk“ ani zmiňovat nebudu.

Takže nezbylo než vyhrabat pár hraček, které se zachovaly pro sentimentální vzpomínky (a taky proto, že byly většinou připašované z ciziny a měly „obrovskou“ hodnotu). Elektronickou hru z tehdejšího SSSR, kde zajíc chytá vejce do košíku můžete vydávat za předchůdce dnešní flešovky, kterých na internetu je mraky. A když už je tu pojem „internet“ – nevysvětlíte, že prostě ještě „nedávno“  nic takového nebylo.

Pak přišlo na dotaz ohledně mého mobilního telefonu. To, že mám obyčejný dnes, neznamená, že jsem ho neměl již jako dítě, ne…? Přimhouřené oči s výrazem „Tati, ty si zase vymýšlíš“ nemůžete přehlédnout. A tak to jde téma po tématu. Nakonec, abyste nevypadali jako naprostý idiot, vytáhnete trumf, že jste s rodiči jezdili k moři a prázdniny trávili lítáním kolem chalupy nebo u babičky na vsi.  Jestli si myslíte, že to zabere, tak jste na omylu. Takovouhle nudu by Vaše dítě nepřežilo. Bez počítače, mobilu, DVD, PSP, elektronických hraček, letadel a aut na dálkové ovládání,… bez existence „mekáče“ nebo „káefcéčka“, „Sinestárů“ a dalších soudobých, zcela běžných věcí denní potřeby … by prostě podle mého syna nebylo, proč žít.

A to ještě chudák netuší, že jsem lyže měl plastové, pak dřevěné, kolo jsem měl tříčtvrteční bez ráfkových brzd, šněrovací boty do lyží značky CHOPOK… a žádné přezkáče, carvingové lyže, snowboard, skateboard, „inlajny“, kolo s kotoučovými brzdami a 21 rychlostmi, barevnou televizí s dálkovým ovládáním až po oblíbené sladkosti, jako Kindervajíčko a samozřejmě značkové oblečení nevyjímaje.

To mě teprve - v rozhovoru plném podezírání, že si dělám legraci - asi ještě čeká. Tak, jako J. Verna měli za blázna, když psal o ponorkách, raketách, počítačích a dalších, ještě-neexistujících-věcech, budu i já tak trochu za blázna anebo za chudáčka, co žil v neuvěřitelné době.

P.S. A přesto mám na co vzpomínat a o čem vyprávět. A dost možná právě proto, že jsem soudobé možnosti našich dětí prostě a jednoduše naštěstí neměl…